|
Zpět na původní texty
THE
FINAL FRONTIER
Původní celosvětové vydání:
1. Satellite 15 ....
The Final Frontier [8:40]
2.
El Dorado [6:49]
3. Mother Of Mercy [5:20]
4. Coming Home [5:52]
5. The Alchemist [4:29]
6. Isle Of Avalon [9:06]
7. Starblind [7:48]
8. The Talisman [9:03]
9. The Man Who Would Be King [8:28]
10.
When The Wild Wind Blows [10:59]
Překlady (přeložil Hugo Zhor ... díky)
01. Satelit 15*…Konečná hranice [08:40] (Smith, Harris)
Zkouším se spojit s velením na Zemi
Zoufalým hlasem
Jsem
unášen mimo kurz
Mám
velmi malou šanci na záchranu
Jsem
úplně sám
Zkouším ovládnout svůj strach
A
každou vteřinu jen doufám
Že
dojde ke spojení
Zoufalé volání o pomoc
Posílám signál ze Satelitu
Zatímco mi život probíhá před očima
Zkouším to znovu
Musím
se dostat skrz
Slyšíte mě
Mám
strašně málo času
Nemám
moc času
Slyšíte mé volání
Dostaňte mě pryč
Sem
tady!
…
Uvízl
jsem ve vesmíru
Ztracen beze stopy
Nemám
šanci se odsud dostat
Příliš
blízko slunci
Určitě
se spálím
Jako
Ikarus nebo jak se to stává v legendách
Přemýšlím o svém životě
Probírám minulost
Nemůžu
nic dělat jen čekat až přijde můj čas
Měl jsem dobrý život
Nic
bych neměnil
Možná
se vrátím a začnu znova
Bridge:
Žil
jsem svůj život naplno
Ničeho
nelituji
Jen
bych si přál mluvit se svojí rodinou
A říci
jim poslední sbohem
Chorus:
Konečná hranice
Konečná hranice
Konečná hranice
Konečná hranice
Kdybych přežil
A žil
ještě jednou
Neměnil bych vůbec nic
Za
svůj život jsem udělal víc
Než
někteří udělají za deset životů
Jestli
se vrátím, udělám znovu všechno uplně stejně
Bridge:
Chorus:
Solo
Nezbývá mi moc času
Musím
říct úplně poslední modlitby před smrtí
Ale
není tu nikdo, kdo by mi je přečetl
Musím
říct mé poslední sbohem
Ale
jen do záznamníku
Sbohem, které jim posílám na záznamníku, jestli ho někdy naleznou
Bridge:
Chorus:
--------------------------------------------------------------------------------
*15.
satelit = 15. album
02. El Dorado* [06:49] (Smith, Harris, Dickinson)
Musím
vám říct příběh
Za
chladné zimní noci
Budete
se plavit za slávou
Aniž
budete znát celou pravdu
Tak
pojdťe sem
Mám
pro vás sen
Je to
můj osobní podvod
Prostě
věc, kterou dělám
Jsem
šašek bez slz
A
hraju si s vaším strachem
Jsem
podvodník smějící se pod maskou lásky a smrti
Věčnou
lež jsem vám řekl
O
pyramidách ze zlata
Už sem
vás nachytal na všechny háčky
Vaše
prachy jsou v prachu
Ha ha
ha ha ha ha ha!
Budete
chtít smlouvu
A
budete na ní čekat
Rád
bych vám dal svůj kontakt
Ale to
není můj styl
Takže
máte jedinou možnost
A ta
je příliš dobrá na to, aby jste jí nevyužili
Kdybych vám nelhal
Tak
bych snad ani neexistoval
Touha
po moci závist a nadutost
Je to
stále stejná stará písnička
Falešné obrazy, které vidíte jsou jako já
Tvářím
se jako chytrý bankéř
S falešnou listinou
Znám
někoho přesně jako jsi ty a on zná někoho přesně jako jsem já
Chorus:
El
Dorado – pojďte sem a riskujte
El
Dorado – tudy
Kupte
si lístek na cestu
El
Dorado – ulice ze zlata
Koukněte loď už je skoro plná
Máte
poslední šanci to zkusit
Solo
Tak a
sláva je fuč
A fuč
je i zlato
Dobře,
jestli chcete další falešný příběh
Tak
budu vyprávět
Dobře
můžete říct, že jsem ďábel
A já
neřeknu ne
Ale
tady venku na odvrácené straně
Hej,
prostě pokračujte se šou
Tak a
můj příběh byl vyřčen
Skvělý
a falešný a dvakrát tak nestoudný
Tahle
loď bláznů se potápí, jak se díry začínají zvětšovat
Dnes
to není jednoduché
Pro
poctivého člověka
Který
by o tom měl přemýšlet zatímco má loď životem pluje dál
Chorus:
Chorus:
--------------------------------------------------------------------------------
|
*Eldorado (ze španělštiny - pozlacený) je jméno bájného
jihoamerického panovníka, později jeho země u smyšleného jezera
Parime, oplývající zlatem a bohatstvím. Pověst vznikla patrně ze
zpráv o obřadech Indiánů u posvátného jezera Guatavita
(Kolumbie), při nichž náčelník ze sebe smýval zlatý prach,
kterým byl rituálně posypán. Pověst o Eldoradu vzbudila v Evropě
značný zájem, v 16. - 18. století bylo mnohokráte hledáno.
Přeneseně je Eldorado místem blahobytu, zlata a bohatství, země
zaslíbená, ráj. |
03. Matko milosrdná [05:20] (Smith, Harris)
Sedím
a čekám v dešti
Znovu
se připravuji
Zraněný ležím a brečím
Umírající těla se plouží
Všude
kolem je pach smrti a ohně
Přilétají letadla
Slyším
běžet vojáky
Zabíjení v rozsahu, jenž nelze popsat
Proč
jsme zde?
Na
tomto místě…zde abychom zabíjeli?
Bože
prosím odpusť nám to, co jsme udělali
Vždy
jsem si myslel, že vše dělám správně
Ale
nyní už si nejsem tak jistý
Jsem
na místě, které nemá mou přízeň
Jsem
vojákem ve válce!
Sedím
a čekám, až přijde má nejtemnější hodina
Nemůžu
přemýšlet o věcech, které jsem udělal
Není
těžké na mě poznat že věřím
A
přijímám následky a lituji toho, co jsem udělal
Říkáte
mi, co je jisté
Ale já
vám řeknu, co je skutečné
Říkáte
mi, co je čestnost
Když
všude kolem je jen smrt a krutost
Člověk
je stvořen z ohně
Nepodléhá svým touhám
Uvnitř
je pravda, která leží
Uvnitř
jediné věci
Chorus:
Matko
milosrdná - anděl smrti
Matko
milosrdná - mi bere můj poslední dech ohně
Matko
milosrdná - anděl bolesti
Matko
milosrdná - mi bere můj poslední dech
Někteří říkají, že jsi ztracený případ
Někteří říkají, že jsi světec
Ale
to, že tu jsi, je jen aktem
Snášení bolesti a sebeovládání
Procházím dlouhou temnou cestou, aby mě panika nezabila
Umřu
osamělou smrtí, tím jsem si jistý
Solo
Řeky
plné krve, není se kam schovat
Je
těžké uvěřit tomu, že někdo přežil
Jsem
zhnusen ze všeho toho zabíjení a zápachu smrti
Řekne
mi Bůh, co je člověku platná víra?
Nevěřím ve špatnou víru
Chápu
co se za ní skrývá
Teď
jsem dospěl k tomu
Že
vlastně nevěřím vůbec a vy to víte
Říkáš
že jsi svatý, ale ve srovnání
S tím,
co já prožívám, jsi jen falešný člověk
Chorus:
Chorus:
Jsem
jen osamělý bojující voják v krvavé beznadějné válce
Nevím
pro co bojuji, kdo nebo co to je, pro co bojuji
Myslím, že to bylo pro peníze nebo pro bohatství, ale teď už si
nejsem tak jistý
Spíš
to vypadá, že jsem ztratil směr
--------------------------------------------------------------------------------
04. Vracím se domů [05:52] (Smith, Harris, Dickinson)
Stojím
před tebou usměvavý
V ranním slunci
Slyším
řvát motory
A
přemýšlím o tom, co jsem udělali
Jaký
hořcesladký odraz
Když
se loučíme se Zemí
A vlny
a ozvěny měst
Se
mění v duchy času
Přes
hranice, které rozdělují
Kmeny
připoutané k Zemi
Žádná
víra a náboženství
Jen
sto okřídlených duší
Budeme
řídit tohoto ohnivého ptáka
Stříbrné stíny na Zemi
Tisíce
mil daleko
Od
naší rodné země
Chorus:
Do
země Albion* se vracím domů
A
vidím světla na ranveji
V zamlženém úsvitu a noc se rychle ztrácí
Vracím
se domů z daleka
A nad
dráhou se vznáší osvětlená mlha
Ty
víš, že zítra už nebudu
Tam,
kde jsem dnes
Noc se
chýlí ke konci
Až
zmizí úplně
Čekal
jsem celou noc a snil
Než se
slunce znova narodí
Roztáhl jsem prsty na ruce
A
pokryl několik států na Zemi
Jako
osamělý satelit
Jako
zrnko prachu v kosmickém písku
Přes
hranice které rozdělují
Kmeny
připoutané k Zemi
Přes
bouřlivý Atlantik
Který
ukrývá hroby námořníků
Budeme
řídit tohoto ohnivého ptáka
Stříbrné stíny na Zemi
Tisíce
mil daleko
Od
naší rodné země
Chorus:
Solo
Chorus:
Chorus:
Vracím
se domů z daleka
A
vidím světla na ranveji
V zamlženém úsvitu a noc se rychle ztrácí
Vracím
se domů z daleka
A nad
dráhou se vznáší osvětlená mlha
Ty
víš, že zítra už nebudu
Tam,
kde jsem dnes
--------------------------------------------------------------------------------
* historický název Anglie
05. Alchymista [04:29] (Gers, Harris, Dickinson)
Něco
podobného kometě
Se
zablesklo na obloze
Něco,
co jsem ještě
Nikdy
neviděl
Zahrával jsem si se záhadami
A
s klamem světla pro zábavu
Nahlédl jsem do propasti
A
nazval jsem to jménem, které nemá být vysloveno
Ovládl
jsem samotný čas
A
vložil do něj svět
A
pomocí kouzel
Jsem
rozdělil den a noc
Záplava zázraků
Na
kolenou vedle mě
Znám
tajemství
A vy
se nám nebudete vysmívat
Mé sny
o říši pro mou ledovou královnu
se
vyplní
Znáte
mě, Mág jsem já, jsem doktor Dee*
a toto
je můj dům
Jsem
pánem přilivu a odlivu
Pomocí
zrcadla vidím do dálky
A mohu
slyšet zvuky v jakékoliv sféře
času
Chorus:
Já se
však vrátím do této země
Na
rujnách postavím nový dům
Osvobodím démony
Kouzelnou alchymií
Shromážděte se kolem těch bez cíle, kolem
Bezradných a chromých
A
slyšte pána, který vyvolá
Duchy
jejich jmény
Proklínám tě Edwarde Kelly**
Buď
navždy zatracen za zradu
Vím,
že vyvoláváš démony
které
nedokážeš ovládat
Právě
když jsem nahlížel do křišťálové koule, tak jsem byl oslněn žárem
Spálili jste celé Mortlakské pobřeží a můj dům se všemi knihami
Vzali
jste mi mojí ženu a lehali vedle ní
Černý
déšť prší na můj dům a dřevo hoří
Mé sny
o říši pro mou ledovou královnu
se
vyplní
Znáte
mě, Mág jsem já, jsem doktor Dee*
a toto
je můj dům
Byl
jsem sběratelem knih
Znal
jsem tajemství dávných pergamenů
Roky
jsem se musel skrývat
Kvůli
vaší nevědomosti a strachu
Chorus:
Solo
Chorus:
Chorus:
Já se
však vrátím do této země
Na
rujnách postavím nový dům
Obnovím poznatky uložené ve své paměti
Kouzelnou alchymii
--------------------------------------------------------------------------------
|
* John Dee
byl matematik, astronom, alchymista, astrolog a okultista
waleského původu. Byl rádcem krále Eduarda VI. a později
královny Alžběty I. Spolu s alchymistou Edwardem Kelleym pobýval
v Polsku, později se stal dvorním alchymistou císaře Rudolfa
II., kterému věnoval zázračné zrcadlo. Později ale upadl v
nemilost, takže musel opustit zem. Pobýval pak v Sasku, poté se
tajně vrátil do Čech a působil jako alchymista u Viléma z
Rožmberka. V roce 1586 odjel zpět do Anglie, kde se stal rektorem
koleje v Manchestru. Také se o něm píše příběh v knížkách
Michaela Scotta: Jménem – Alchymista.
**Edward Kelly = Kelley
také známý pod jmény Edward Talbot či Edward Kelly byl anglický
alchymista žijící a pracující velkou část svého života na dvoře
císaře Rudolfa II. v Praze. Roku 1573 se zapsal ke studiu na
univerzitě v Oxfordu. Studia nedokončil, ale rád se chlubil svým
vzděláním a po celý život užíval neoprávněně univerzitní tituly.
Následně se učil lékárníkem u Anthonyho Graye. Lékárnické
znalosti mu pomohly při jeho pozdější alchymistické práci.
Pracoval také v advokátní kanceláři, kde se dopustil podvodu, za
což byl také náležitě potrestán – byly mu uříznuty obě uši. V
roce 1582 vstoupil pod jménem Talbot do služeb známého
vzdělance, přírodovědce, geografa, ale také věhlasného
astrologa, alchymisty, mága a mystika Johna Dee. Kelley o sobě
tehdy tvrdil, že rozmlouvá s anděly a Dee mu kupodivu uvěřil a
učinil z něj svého společníka a médium pro své seance. V roce
1584 odcestoval Dee s celou svou rodinou a také se svým
asistentem Kelleyem do Prahy. Zde je uvítal věhlasný
přírodovědec a císařův osobní lékař Tadeáš Hájek z Hájku, který
je ubytoval ve svém domě. Na jeho přímluvu získali také audienci
u císaře Rudolfa II..
Nedlouho po audienci u císaře byl John Dee obviněn z
čarodějnictví. John Dee i Edward Kelley uprchli z Čech do Polska
a nakonec do Saska. O tři měsíce později se tajně vrátili a
usadili se na dvoře jihočeského velmože Viléma z Rožmberka v
Třeboni. Tímto svým činem Vilém z Rožmberka velmi rozezlil
císaře, což byl ale zřejmě jeho záměr. Edward Kelley mezitím v
Třeboni stále zdokonaloval své alchymické kousky a triky a brzy
získal přízeň svého hostitele, kterého údajně vyléčil z těžké
nemoci. Sláva Kelleyho se začala rychle šířit mezi ostatní
českou šlechtou.
O jeho alchymickém umění se tak zanedlouho doslechl také císař
Rudolf II. , který se
osobně sešel s Vilémem z Rožmberka a došlo mezi nimi ke smíru a
k dohodě –
Kelley žil od té doby střídavě v Praze a v Třeboni a sloužil
oběma svým pánům.
Jeho první pokus uskutečněný před císařem dopadl skvěle, protože
pomocí
své speciální rtuti prý dokázal proměnit libovolný kov v čisté
zlato. V jeho držení bylo i černé nebo zemní zrcadlo“, s jehož pomocí prý mohl
odposlouchávat cizí hovory
a vidět na dálku.
Kelley fascinoval i svým zjevem. Byl vysoký, štíhlý, měl
plnovous a husté
dlouhé vlasy – prostě černokněžnický zjev. Dlouhé vlasy
zakrývaly uříznuté uši. Nakonec se Edward Kelley natrvalo usadil
v Praze. Naopak doktor John Dee se v roce 1586 vrátil zpět do
Anglie, kde roku 1608 zemřel v chudobě a zapomnění. A Kelley
zatím obratně rozmnožoval svůj majetek v hlavním městě
království a dokonce získal rytířský titul. V roce 1590 už
vlastnil tvrz Hrádek, mlýn, pivovar a dvanáct domů. Sídlil také
v Jílovém u Prahy, kde se pro císaře snažil vyrobit elixír
mládí.
Další životní osud ho spojil s krajankou Johanou Westonovou,
vdovou z Mostu. Byla to láska na první pohled, a tak se konala
po měsíční známosti svatba. Paní Westonová se stala paní
Kelleyovou, prodala svůj dům a své statky v Mostě a následovala
svého manžela do Prahy. Zde bydleli v domě na Dobytčím trhu
(dnešní Karlovo náměstí).
Traduje se místní pověst, že před svou smrtí proklel Edward
Kelley mostecký hrad a město Most, aby zmizely z povrchu země
všechna za příkoří, jichž se mu zde dostalo. Pravdou je, že hrad
zmizel za několik desítek let a samotné město o necelých čtyři
sta let také.
|
06.
Ostrov Avalon* [09:06] (Smith, Harris)
Slyším
je ve větru jak plují
Nesmrtelné duše jejich nářek mě rmoutí
Matko
Země ty víš že tvůj čas se blíží
Touha
roste, zrno je zaseto a sklizeno
Na
západním ostrově slyším, jak se mrtví probouzí
A
pomalu vstávají vábeni hlasem Avalonu
Kotel
s hlavou z onoho světa, která byla uříznutá s nenávistí
Je
lemovám perlou a osudem
Celý
život jsem čekal na znamení
Znamení, které mě priblíží k ostrovu Avalon
Cítím
krev v mých žílách
A
tlukot srdce blízko Avalonu
Slyším
tě…Slyšíš mě?
Vnímám
tě…ty mě nevnímáš?
Bohyně
plodnosti
Oslav
zasetí semen zrozených
Tvé
tělo je obtěžkáno plodem ze semene muže
Za
všechny se pomodlíš
Obraz
Bohyně plodnosti
Leží
odpočívajíc v očích mrtvích
Snop
obilí je zničen, konec sklizně
Hoďte
mrtvé na hranici
Chorus:
Slyším
jí, jak brečí andělské slzy
Slyším
hlasy v mojí hlavě
Požehnané plody jsou semeny Země
Matko
Země jsi svatou krví mrtvích
Solo
Matko
Země, já tě slyším
Obět
nyní společná
Stoupající přílivové hladiny jezer chrání
Strážce, kteří vězní bohyni v podsvětí
Devatenáct panen, ochránkyní onoho světa
Které
uchovávájí tajemné síly v sobě
Započaly osudný konflikt a jak praví keltská legenda
Kromě
sedmy se žádná jiná nevrátila zpět
Matko
Země, já tě vnímám
Mé
zrození je úplné
Bohyně
plodnosti
Oslav
zasetí semen zrozených
Tvé
tělo je obtěžkáno plodem ze semene muže
Za
všechny se pomodlíš
Obraz
Bohyně plodnosti
Leží
odpočívajíc v očích mrtvích
Snop
obilí je zničen, konec sklizně
Hoďte
mrtvé na hranici
Mám
důvěru ostatních
A
proto hledám ostrov, abych jim ukázal znamení
Plodnost všech matek tiše
Čekala
až doteď, kdy na ní přijde řada
Brána
do Avalonu, ostrova kde duše mrtvích
jsou
znovu zrozeny
Přišli
sem umřít a vrátit se zpět v prach
A poté
se znovu narodit
Chorus:
Voda
v řekách a v potocích rychle stoupá
A
zaplavuje zemi
Moře
se opět vrací, aby ukrylo
ztracené duše…na ostrově…mrtvých
--------------------------------------------------------------------------------
|
*Avalon (ostrov)
Avalon je legendární ostrov artušovských legend. Název ostrova
je pravděpodobně odvozen z keltského slova abal - tzn. jablko,
kterými byl tento ostrov znám. V symbolice jablka se tak promítá
jak keltská, tak i křesťanská symbolika, přičemž u křesťanských
autorů docházelo i k ovlivnění řeckou mytologií.
Říká se, že bájný ostrov Avalon je místem posledního odpočinku
legendárního krále Artuše a jeho ženy. |
07. Oslněni hvězdami [07:48] (Smith, Harris, Dickinson)
Vezmi
si mé oči, protože věci které jsem vídal
Na
tomto světe brzy skončí
Můj
odraz se ztrácí, jsem unaven
Z těchto pozemských kostí a těla
Možná
mnou prostoupíš
Aniž
to poznám, já jsem nesmrtelný
Sluneční proudy ševelí
Možná
mě slyšíš volat
Můžem
sdílet naše těla
A
plout do temné prázdoty
Budem
tančit mezi tímto světem
A
oběžnou dráhou hvězd, které nejsou naším sluncem
Všechen kyslík, který nás zde drží
V uhlíkové pavoučí síti
Sluneční proudy ševelí
Možná
uslyšíš sirény mrtvích
Nechte
Starší jednat
Jejich
posláním má být uspokojení našich potřeb
A
přesto nad jejich slíbenou důvěrou
Nechávají viset Damoklův meč*
Odcházím od svobody, kterou nabízí
Žalářníci v kleci
Vstupuji do jasného proudu hvězd
A
zanechávám je za sebou s jejich vztekem
Chorus:
Oslněni…Hvězdami
Slunce
a hvězdy splynuly
My
jsme světlo, které ničí noc
Oslněni…Hvězdami
Slunce
a hvězdy splynuly
Dnes
v noci jsme s Bohyní slunce
Kněz
prohrál spor s Kristem
Krutý
nástroj náboženství je zničen
Prázdné tělo a duté kosti
Můžeš
uzavírat manželské smlouvy, ale stejně umřeš sám
Bolestivá zkouška ohněm bude pálit
Marnosti hříchu začnou znovu
Buď si
můžes vybrat život jaký chceš
Nebo
ten, co zbyde a prohraješ
Panny
v božích zubech
Jsou
masem a pitím pro prokleté
Možná
mnou prostoupíš
A já
ucítím, že svůj život žiješ jen napůl
Vstupujeme do jasného proudu hvězd
Budeme
zuřit na noc
Odcházím od pohodlí, které nabízí
Obyvatelé smrti
Chorus:
Vezmi
si mé oči, abys uviděl, co jsem viděl já
Dávám
ti svůj zrak
Můžeš
si zvolit jakýkoliv
Život
chceš a buď vyhraješ nebo prohraješ
Jakéhokoliv Boha znáš
On tě
zná mnohem líp
Věř si
ve svou současnou a budoucí důležitost
Ale
stejně padneš nekonečně podveden
Solo
Podívej se do své tváře, která se odráží
V měsíčním žáru
Nezapomeň, že máš možnost volby
Buď se
jen podívat a nebo furt čumět a ztracet svůj drahocenný čas
Myslíš
si, že máš dost času
Ale já
ti povím, že tvůj čas je krátký
Podívej se na svou minulost a budoucnost
Obě
budou úplně stejné, budoucnost si nemůžeš koupit
Chorus:
Vezmi
si mé oči, abys uviděl, co jsem viděl já
Dávám
ti svůj zrak
Můžeš
si zvolit jakýkoliv
Život
chceš a buď vyhraješ nebo prohraješ
Jakéhokoliv Boha znáš
On tě
zná mnohem líp
Věr si
ve svou současnou a budoucí důležitost
Ale
stejně padneš nekonečně podveden
Kněz
prohrál spor s Kristem
Krutý
nástroj náboženství je zničen
Prázdné tělo a duté kosti
Můžeš
uzavírat manželské smlouvy, ale stejně umřeš sám
Bolestivá zkouška ohněm bude pálit
Marnosti hříchu začnou znovu
Buď si
můžes vybrat život jaký chceš
Nebo
ten, co zbyde a prohraješ
--------------------------------------------------------------------------------
|
*Damoklův meč
Damoklův meč je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku
jako rčení, přirovnání.
Užívá se pro vyjádření situace, kdy člověk nemá být klidný či
lhostejný, když ho čeká něco, na čem záleží – a co nemusí
skončit jen dobře. Vyjadřuje také stav ohroženého štěstí.
Vznik legendy
Syrakuský vojevůdce Dionýsos I. (4. stol. př.n.l.) byl označován
za despotu a
krutovládce, který se opíral zejména o žoldnéřskou armádu a
který žil v přepychu,
ale i věčném strachu, že bude potrestán, pokud se utlačovaní
vzbouří. Obklopen
osobní stráží žil jako ve vězení. Když mu jeho dvořan Damoklés
říkal, že jistě nikdo není
šťastnější než sám vládce, odvětil mu Dionýsios: Chceš ochutnat
mé štěstí? Obklopen skvosty a lahůdkami potom Damoklés užíval
štěstí. Uprostřed hostiny a blaženosti dal vládce spustit od
stropu na tenké koňské žíni ostrý meč, mířící na hlavu Damokla.
Ten, když při pohledu vzhůru uviděl visící hrozbu, už pro strach
neviděl krásu, bohatství ani hojnost – a vzdal se svého místa a
povýšení.
|
08. Talisman [09:03] (Gers, Harris)
Stojím, dívám se na přístav
Přemýšlím o životě
A zda
ještě někdy uvidím své známé
Kapitán nás volá na palubu
Tak si
beru věci, jdu
K lodi
a naposled se ohlédnu
Utíkáme ze své země, abychom se zbavili problémů
Lodě
plují desetinásobně rychleji na vlnách odlivu
Jsme
šťastni, že jsme pryč na otevřeném moři
Svobodni od všech problému a hlavně od vás
Nechali jsme za sebou nenaplněné sliby o dědictví
Prcháme od toho co není, ne od toho co bude
Prcháme po celé zeměkouli a čelíme odpuzující realitě
Bude
smrt vypadat jako jemná mlha, která se nese nad mořem?
Utíkáme od zlých jazyků a ukvapených názorů sobeckých lidí
Nikdo
už nás nikdy na tomto pobřeží neuvidí
Vplouváme do oceánu
A země
za námy se ztrácí
Spokojenost
Visí
ve vzduchu
Jsme
na cestě za bohatsvím
Do
země…našich snů
Čeká
nás bouře a zdolávání vln
Vítr
šlehá do plachet, ale provazy je pevně drží
V dálce se blíží černý mrak
Nikdo
nechce ani pomyslet, na to co přijde
Ale
není návratu
Není
druhá šance
Loď se
nahla na stranu
A my
se modlíme k Bohu, ať přežijem
Jsme
vláčeni drsným mořem, loď je nasáklá vodou
Poslední co mi zbývá je naděje a modlitba, abychom přežili
Čtyři
lodě se ztratili v bouři
Z utopených členů posádky se staly duchové, jejichž přízraky nás
pronásledují
Přízraky nás vlečou
do
mrtvých vod
Proti
chladné smrti a nekonečně zuřícím vlnám
Není
žádné pomoci
Ujeli
jsem jen čtyři délky* a bouře znovu udeřila
Nemůžeme se dostat z centra bouře
Ptáci
létají pryč z bouře, ale my nemůžeme uletět
záchranná zem, po které toužíme je mnoho délek daleko
Bojujeme za naše drahé životy
A
znovu se modlíme
Buď je
to mizerná smůla nebo jen nějaký Jonáš na palubě**
Snad
pomůže můj talisman
Naše
unavené ruce se třesou zimou
Máme
v očích mořskou sůl, která cáká z vln
Chytáme se všeho možného
Boží
déšť stále padá
Dvacet
dní bez jídla
A
deset dní bez čerstvé vody
Ti,
kteří nezahynuli v bouři
Umřeli
na kurděje***
Chorus:
Přílivem západním
Plujeme na západ
Přílivem západním
Vedeni
talismanem
Příliv
nás odnesl na druhou stranu oceánu
Konečně je nám přízeň nakloněná, zdravíme novou zem
Máme
dobrou náladu a cítíme vzrušení
Připlouváme ke břehu naší zlaté zaslíbené země
Mám
unavené a zmožené paže
Nezbyl
ve mě žádný život
Žádná
síla a vůle
Musím
znovu nalézt vůli žít
Nevěřil jsem, že to dokážeme
A
dosáhneme požehnaných břehů
Umírám
na nemoc
Nikdy
jsem nechtěl, aby to takhle skončilo
Chorus:
Chorus:
--------------------------------------------------------------------------------
|
*délka = námořní míle
Námořní míle je jednotka délky, která se používá zejména v
námořní a letecké dopravě. Byla odvozena z délky jedné obloukové
minuty zemského poledníku (tedy jedné minuty zeměpisné šířky).
Dnes výhradně užívaná mezinárodní definice stanovuje délku
námořní míle jako 1 NM = 1 852 m.
** Pověst o Jonášovi
Jonáš se jako obvykle pustil do své každodenní práce, když tu k
němu promluvil Hospodin: „Jonáši, chci, abys odešel do města
Ninive. Tamní lid je velmi hříšný a ty mu oznámíš, že jeho město
se vším, co je v něm, bude zničeno."
„Proč sis vybral zrovna mne, Pane?" tázal se Jonáš zaraženě.
„Proč mám já,
prostý izraelský Žid, jít kázat o Bohu lidem, které neznám,
kteří žijí daleko odtud
a dokonce ani nejsou Židé a v tebe nevěří? A kromě toho ty jsi
Bůh laskavý
a milosrdný a nikdy bys celé město nevyhladil."
A tak se Jonáš rozhodl, že nepůjde. Obával se však Božího hněvu
a pokusil se před ním uprchnout lodí do Taršíše, na opačnou
stranu od Ninive. Loď vyplula a Jonáš
v podpalubí usnul .Náhle vypukla prudká bouře a lodi hrozilo
ztroskotání.Lodníci se báli a úpěli každý k svému bohu a házeli
do moře části nákladu, aby jí odlehčili.
Jonáš však šel do podpalubí a usnul. Ale kapitán za Jonášem
došel a zatřásl jím: „Vstávej a modli se jako my," vybídl ho,
„snad se tvůj Bůh ustrne." Když bouře neustále sílila, rozhodli
se lodníci, že určí losem, kvůli komu z nich je postihlo toto
neštěstí. Los padl na Jonáše. „Poslyšte," řekl Jonáš námořníkům,
„já vím, že je to moje vina. Prchám před tváří Hospodina. Bude
nejlíp, když mě hodíte přes palubu."
Námořníci to nechtěli učinit, veslovali ze všech sil a snažili
se dostat zpět na pevninu. Uragán však zuřil stále víc a jim
nezbylo než Jonáše hodit do moře. A vichr se ihned utišil. Jonáš
se nejprve vznášel na vlnách, ne však dlouho. Připlula k němu
velryba, spolkla ho a po tři dny a tři noci ležel v jejích
útrobách. Modlil se a sliboval, že poslechne vůle Hospodinovy.
Potom jej velryba živého a zdravého vyvrhla na břeh.
*** Kurděje jsou nemoc člověka způsobená dlouhodobým nedostatkem
vitamínu C ve stravě. Dříve jí trpěli zejména chudí lidé,
obzvláště v zimních měsících, nebo námořníci při dlouhých
plavbách. Nemoc se projevuje především krvácením z dásní, pod
kůži, do svalů, do nehtových lůžek, vnitřních orgánů, sníženou
odolností proti nemocem a poruchou krvetvorby.
Kurděje začaly být akutní u evropských námořníků zejména v 15.
století, kdy se začaly podnikat dlouhé výpravy Atlantikem směrem
k Americe nebo okolo Afriky. Námořníci i pasažéři byli po měsíce
odkázáni na dietu skládající se ze sušeného hovězího masa a
sucharů a nemoc je houfně kosila. Snaha lékařů o zkrocení a
likvidaci nemoci dlouho nepřinášela výsledky. Teprve skotský
lékař James Lind publikoval v roce 1772 práci, v níž
demonstroval, že denní příděl nápoje, který obsahoval ocet,
mořskou vodu a šťávu ze dvou pomerančů a jednoho citronu, rychle
vyléčil i těžký skorbut a umožnil návrat nemocných námořníků do
služby již po 6 dnech léčby (objev byl učiněn již v roce 1747).
|
09. Muž, který mohl být králem [08:28] (Murray, Harris)
Jede
na soumaru*
Směrem
k horám
A dívá
se dolů do údolí
Ničeho
nelituje má svoji hrdost
Jede
horskými stezkami
Bezvýznamnost nad ním visí
Sleduje krásu kolem
A cítí
prázdnotu uvnitř
Utíká
pryč od nejdivočejších myšlenek
Utíká
pryč od všeho
Hledá
a doufá v něco
Co by
ho spasilo
Hledá
odpověd
Což je
něco, čemu se až do teď vyhýbal
Skutečné přesvědčení, po kterém touží
Potřebuje najít odpověď, dříve nebo později
Nebál
se překážek
Tvrdě
si vybojoval vše ve svém životě
Ale
jaký to má dnes smysl?
Když
už mu zbývá jen jeho život a jeho čas
Na
život se nedá připravit
Má jen
jeden pokus vše napravit
Všechno opustit je jediná cesta k osvícení
Možná
mu jednou odpustí za to co udělal
Ale
teď ho lži sužují skoro až k smrti
Chorus:
Není
dobré utíkat před osudem
Blíží
se jeho pokání
Uvědomuje si, že není dobré utíkat
Pokání
bude jeho spasením
Solo
Zkouší
se usmířit s Bohem
Vše je
odpuštěno i když trochu pozdě
Zkouší
být někým jiným
Ale je
opravdu možné se tak změnit?
Zabil
Není
dne, kdy by toho nelitoval
Mohl
to vyřešit jinak
Ale
nepíše se snad v knihách „Oko za oko“?!
Rozhodnutí která udělal
A
názory, které ho budou pronásledovat do konce života
Mu
tvrdí, že nikdo nemá právo zabít
Ale
neměl na výběr
tak
ať!
Chorus:
Chorus:
Daleko
daleko odchází muž, který mohl být králem
Daleko
daleko odchází muž, který mohl být králem
Tak
daleko odchází muž, který mohl být králem
Tak
daleko odchází muž, který mohl být králem
Daleko
daleko odchází muž, který mohl být králem
--------------------------------------------------------------------------------
*Soumar
Zvíře nosící náklady (kůň, osel, mezek, mula, velbloud, lama aj.).
10. Až prudký vítr zafouká [10:59] (Harris)
Už si
slyšela, co říkali ve zprávách?
Už si
slyšela, co se k nám blíží?
Že prý
svět, který známe skončí
Už si
to slyšela? Už si to slyšela?
Vidí
je v dálce, když se černé mraky valí
Cítí
napětí ve vzduchu
Kdyby
se podíval do zrcadla, uviděl by jak rychle zestárnul
Záleží
na tom, zda nějak přežijou?
Řekli,
že nemůžeme nic dělat s touto situací
Řekli,
že nemůžeme dělat vůbec nic jiného než
Jen
sedět a čekat na to, co se stane
Věděla
si o tom? Věděla si o tom?
Chorus:
Dívá
se na louky ze své zahrady
A
přemýšlí, zda ještě někdy poroste tráva
Zoufalá situace se zhoršuje
Připravuje se na to, až prudký vítr zafouká
Už si
to viděla, co říkali ve zprávách?
Už si
to slyšela, co o nás o všech říkali?
Víš,
co se nám všem stane
Už si
to slyšela? Už si to slyšela?
Přijde
katastrofa, kterou jsme ještě nikdy nezažili
Přijde
něco, co ozáří oblohu
Něco,
co úplně změní náš známý svět
Věděla
si to? Věděla si to?
Nepanikaří a vše schovává do krytu
Připravuje se na to, až to přijde
Má
dost zásob na rok nebo dva
Protože člověk nikdy neví
Neříkají nám nic, co bychom už samy nezjistili
Neříkají nám už vůbec nic důležitého
Říkají
nám jen to co chtějí
Věděla
si to? Věděla si to?
Chorus:
Už je
skoro hotový s přípravami na ten osudný den
Je
unavený
Připravují se na to nejhorší
Připravují se na to, až prudký vítr zafouká
Vidí
jak fotografie padá na zem
Obrazem dolů
Vidí
slzu jak stéká po tváři jeho ženy
Bože
Vzpomíná na časy minulé, život se mu promítá před očima
Minulost
Život,
který strávili společně
A
který už nikdy nebude pokračovat
Solo
Připravovali se několik týdnů
Na
rozhodující moment
Nalezli utočiště v krytu
A jsou
připraveni na to, co přijde
Udělali si čaj a čekají
V krytu je útulně
Už se
to blíží
Nepanikaří jen sedí a čekají
Nevěřím všem těm lžím
Popírají
Že
okamžik pravdy právě začal
Nevidíš to snad v televizi?!
Nevěřím jim ani ň
Konec
našich dnů právě začal
Je po
všem…My přeživší
Pomodleme se společně
Musíme
si pomáhat
A
musíme to překonat
Nevěřím všem těm lžím
Všechny stanice popírají
Že
okamžik pravdy právě začal
Nevidíš to snad v televizi?!
Nevěřím jim ani ň
Konec
našich dnů právě začal
Solo
Když
je našli, leželi si v náručí
Bomba
s radioaktivním spadem ležela opodál
Den,
kdy si oba spletli zemětřesení s radioaktivním spadem
Byl
jen dalším dnem, kdy prudký vítr fouká
--------------------------------------------------------------------------------
|
*Inspirováno animovaným anglickým filmem When the wind blows
z roku 1986,
který vznikl podle komiksové předlohy anglického spisovatele
Raymona Briggse a který je katastrofickou vizí světa po nukleárním útoku.
Hlavními postavami jsou
Hilda a Jim, starší manželé, kteří vidí celou věc velmi naivně a
jediné, po čem touží
je klidný život.
Film vypráví příběh starších manželů Jima a Hildy Bloggových,
kteří žijí v malém domě v Sussexu na jihu Anglie. Jednoho dne se
dozvídají z rádia a novin, že mezi Anglií a Sovětským svazem
vypukla válka. Jim ihned sahá po příručce, ve které je napsáno,
jak se zachovat při jaderných útocích, a postupně začíná
procházet a zároveň plnit všechny její body. Hildě se zprvu
nelíbí zásahy, kterými Jim ovlivňuje chod domácnosti, ale
později jí nezbývá, než se přizpůsobit. V okamžiku výbuchu
jaderné nálože se oba důchodci nacházejí v obývacím pokoji pod
dřevěnou deskou. Výbuch rozbije okna, veškeré vybavení v domě a
zpustoší okolní krajinu. Oba přežívají a chvíli se zdá, že mají
nejhorší za sebou. Hilda uklízí a vaří, jako by mělo být po
všem. Avšak po několika dnech se u obou začínají projevovat
příznaky radiace. Na pokožce se objevují červené pupínky, Hildě
padají vlasy a i když se Jim ze začátku tváří tak, že o nic
nejde, později si oba uvědomí, že umírají.
|
|
